NAVŠTIVTE BAZILIKU SV. JAKUBA VĚTŠÍHO

Bazilika svatého Jakuba Většího je klášterní kostel nacházející se v Praze na Starém Městě v ulici Malá Štupartská, na půli cesty mezi Staroměstským náměstím a Náměstím Republiky. Jde o jeden z největších kostelů v Praze, původně gotický a později barokně přestavěn.

Baziliku si můžete prohlédnout samostatně, nebo společně s klášterem, kde je možné si vybrat z nabídky okruhů.

Dnešní podoba kostela se bez výraznějších změn dochovala z přestavby v 17. století. Jediným zbylým gotickým prvkem je východní hodinová věž. Celková dispozice odkazuje na jezuitské kostely Il Gesù v Římě a sv. Ignáce na Novém Městě, jedinou výjimkou je protáhlý chór, který zůstal z původní stavby, ač zkrácen o několik metrů. Ze severní strany přiléhá ke kostelu konvent kláštera a gotická sakristie se čtyřmi poli křížové klenby.

Obdivovat můžete průčelí kostela, které je ve stylu klasicizujícího baroka s jednou věží na jižní straně. Severní věž nebyla po požáru 1689 obnovena. Atiku průčelí zdobí sochy sv. Jáchyma, sv. Anny, Panny Marie a sv. Jana, na štítu je pak socha Salvátora. Strohému průčelí dominují obrovské štukatury sv. Františka, sv. Jakuba a sv. Antonína Paduánského od Ottavia Mosta z let 1695–1701, které přidávají kostelu španělský nádech.

Prostor chrámu tvoří jednoduchou baziliku s tribunami. Interiér je přímo zahlcen mobiliářem, zahrnuje mj. 21 oltářů. Nachází se zde druhá největší sbírka oltářních obrazů od Petra Brandla. Zajímavá je rovněž i zavěšená kazatelna, podpíraná mohutným tělem lva. Mezi zajímavosti patří do zdi vsazená deska v severní boční lodi nad vchodem do ambitu, jež pochází z roku 1615 a nese varování od řezníků, podle kterého bude každý, kdo kostel ohrozí, rozsekán na kusy. Při prováděných opravách byly na některých místech trojlodí odhaleny drobné gotické prvky a části zdiva.

Současná barokní klenba je valená, s lunetami. Na jednotlivých polích klenby jsou fresky kadaňského malíře Františka Vogeta z roku 1736, znázorňující výjevy ze života Panny Marie, v chóru pak oslavu Nejsvětější Trojice. Původní gotické zaklenutí bylo o 5 m vyšší. Chór je od hlavní lodi oddělen triumfálním obloukem se štukovou výzdobou a znakem menších bratří, který vyobrazuje zkřížené krvácející ruce Krista a sv. Františka.

Barokní dřevěná architektura je štafírovaná na mramor, figura lva s kartuší nese chronogram 1714. Na stříšce je socha Boha Otce a Krista Salvátora mezi anděly, pod nimi sochy sv. Ludvíka z Toulouse, sv. Františka Serafínského, sv. Bonaventury a sv. Antonína Paduánského.

Dřevěné šestimístné lavice jsou barokní, z první čtvrtiny 18. století. Pod kruchtou stojí jednodílná lavice z počátku 18. století, s vyřezávanými detaily a aliančními erby Václava Josefa Lažanského z Bukové a jeho manželky Marie Gabriely, rozené Černínové z Chudenic.

Přehled unikátních dvaceti jedna  barokních oltářů a sochy v kaplích.

1. Oltář sv. Kříže na severní stěně chóru má různorodé části, Ukřižovaný je barokní
   z doby kolem roku 1730, truchlící Panna Marie se sv. Janem až z poloviny 18. století.
2. Po stranách chóru jsou přistavěny kaple sv. Františka Serafinského
   (na severní straně) a sv. Anny (na jižní straně, s barokními dřevořezbami z dílny Františka Antonína Weisse).
3. Oltář sv. Anežky České
4. Oltář sv. Antonína Paduánského
5. Oltář nanebevzetí Panny Marie
6. Oltář Útěku Svaté rodiny do Egypta
7. Oltář Navštívení Panny Marie, hlavní obraz Navštívení i obra Křtu Páně v nástavci jsou dílem Petra Kecka († 1730)
8. Oltář sv. Josefa, obraz sv. Josefa s Ježíškem v rukou, namaloval Petr Brandl.
9. Oltář sv. Václava, obraz Zavraždění sv. Václava namaloval Petr Brandl,
   plastiky sv. Víta a Ludmily vyřezal Matěj Václav Jäckel
10. Oltář sv. Valburgy s obrazem sv. Terezie z Ávily od Jana Kryštofa Lišky
11. Oltář Panny Marie Radostné s obrazem od Hanse von Aachen
12. Oltář sv. Dismase
13. Oltář sv. Jana Nepomuckého
14. Oltář sv. Rodiny
15. Oltář sv. Kříže
16. Oltář Všech svatých, obraz namaloval Petr Brandl
17. Oltář sv. Floriána
18. Oltář sv. Judy Tadeáše
19. Oltář sv. Tekly
20. Oltář Ecce homo
21. Oltář Nejsvětější Trojice, portálový retábl řezal marek Nonnenmacher kolem roku 1710, obraz uvnitř namaloval Josef Mathauser (1890), barokní sochu Panny Marie Bolestné dodal František Geiger